Náhodou jsem narazila na stánek IAESTE na veletrhu pracovních příležitostí iKariéra, který IAESTE pořádá u nás na univerzitě. Tam mi ukázali, na jaké pracovní stáže mohu vyjet. Za pár dnů jsem měla podanou přihlášku, vyplněné všechny údaje i dokumenty a úspěšně absolvované pohovory v angličtině. Poté jsem se mohla pustit do vyřizování pracovních víz do Turecka. Doporučuji opravdu začít s tímto procesem co nejdříve – může být zdlouhavý a vyžaduje trpělivost. V mém případě se vízové řízení protáhlo natolik, že jsem musela zkrátit délku stáže z původních dvou měsíců na měsíc a půl. Přesto to nijak neubralo na intenzitě zážitku.
Pracovala jsem na univerzitě MEF jako asistentka učitelky, která se věnovala marketingovému výzkumu trhu pro dvě různé turecké společnosti. Jedna se zaměřovala na pronájem studiových bytů a druhá na horskou turistiku. Měla jsem možnost nahlédnout do reálného výzkumného procesu, pracovat s daty, analyzovat odborné články a vyhledávat relevantní informace.
Moje každodenní pracovní náplň spočívala v analýze odborných článků, vyhledávání informací o trhu a přípravě podkladů pro výzkum. Pracovala jsem samostatně na svém notebooku, měla jsem přístup k univerzitní knihovně i online databázím. Pracovní dobu jsem si mohla určovat sama, což mi umožnilo lépe si organizovat den a skloubit práci s poznáváním města. Většinou jsem pracovala v prostorách univerzity – buď v kanceláři s ostatními stážisty, nebo v knihovně, kde panovala příjemná a soustředěná atmosféra.
Tato práce mi pomohla rozvíjet analytické schopnosti, zlepšit se v angličtině a získat praktické zkušenosti v oblasti marketingu. Zároveň jsem se naučila fungovat samostatně v cizí zemi, řešit běžné situace a komunikovat v mezinárodním prostředí.
Od stáže jsem si nic konkrétního neslibovala – nerada si vytvářím očekávání, která se nemusí naplnit. Ale Istanbul předčil všechna má očekávání. Potkala jsem neskutečně milé lidi z celého světa, žila v kouzelném městě a nasbírala spoustu užitečných zkušeností, které mi už nikdo nevezme.
Ubytování mi zajistila turecká IAESTE. Bydlela jsem ve velkém a krásném kampusu ITU univerzity na dívčí koleji. Kampus byl jako samostatné městečko – nacházely se zde restaurace, obchody, sportoviště i zelené plochy k odpočinku. Koleje byly jednoduše vybavené, ale naprosto dostačující. Každý pokoj měl koupelnu, tři postele, pracovní stoly, skříně a ledničku. Na každém patře byla kuchyňka a prádelna. Sdílela jsem pokoj se dvěma dívkami – jednou místní studentkou z Turecka a druhou stážistkou z Thajska.
Když jsem přiletěla do Istanbulu, na letišti na mě čekaly dvě studentky z IAESTE MEF, které mě doprovodily až na kolej a pomohly mi zařídit kartičku na hromadnou dopravu. Bylo to velmi milé gesto, které mi dodalo pocit klidu a bezpečí.
Hned první večer po příjezdu jsem se připojila ke skupince ostatních stážistů, kteří mě okamžitě přijali mezi sebe. Velmi rychle jsme vytvořili přátelskou mezinárodní komunitu, která se stala mým druhým domovem. Scházeli jsme se pravidelně – i s dalšími stážisty z jiných organizací – a společně jsme trávili večery buď ve městě, nebo v kampusu.
IAESTE pro nás také organizovalo řadu akcí – párty na lodi, víkendový výlet do Assosu, kulturní večer, sportovní zápasy, workshopy či výlet na Princovy ostrovy. Tyto výlety jsme si hradili sami, ale stály za to. Ve volném čase jsme hráli fotbal, volejbal nebo basketbal přímo v kampusu – šlo hlavně o zábavu a společně strávený čas.
Program byl nejen zábavný, ale i dobře zorganizovaný a bohatý. Členové IAESTE se nám vždy snažili pomoci, zajistit ty nejlepší zážitky a aktivně se účastnili všech aktivit. Všichni byli přátelští a ochotní. Díky nim jsem se cítila vítaná a součástí něčeho většího.
Istanbul je opravdu velkým kulturním zážitkem. Město je plné historických památek, mešit, muzeí a tradičních trhů, které se prolínají s moderní architekturou a rušnými bulváry. Je to město plné kontrastů. Ve volném čase jsem objevovala nová místa, navštěvovala muzea a památky – Modrou mešitu, Hagia Sophia, Galata Tower, palác Topkapi, Grand Bazaar, čtvrti Moda či Kadıköy, istanbulské akvárium i galerii moderního umění.
Ochutnala jsem mnoho tureckých specialit – lahmacun, kebab, burek plněný sýrem nebo špenátem, fish wrap, baklavu či slanou pitu. Většina dezertů byla velmi sladká, ale to mi nevadilo – baklava se stala mým nejoblíbenějším. Obědy jsem měla zajištěné v menze, snídaně a večeře jsem si chystala sama na koleji. Jen zřídka jsem jedla v restauracích ve městě.
Komunikace s ostatními stážisty i členy IAESTE probíhala přes WhatsApp, který fungoval bez problémů. Měli jsme společnou skupinu, kde jsme se domlouvali na všech akcích a sdíleli důležité informace. Internetové připojení bylo dostupné jak na univerzitě, tak na ubytování, takže spojení bylo snadné.
Úroveň angličtiny byla různá, ale komunikace nikdy nepředstavovala problém. Většina stážistů měla podobnou úroveň (B2), a navíc mladí vzdělaní Turci angličtinu ovládají velmi dobře, protože v ní často studují. Starší generace anglicky většinou neumí, ale i tak se dalo vždy dorozumět – Turci jsou velmi ochotní a vstřícní.
Stáž mi pomohla lépe poznat samu sebe. Zjistila jsem, že se dokážu přizpůsobit novému prostředí, fungovat samostatně a zvládat každodenní výzvy. Uvědomila jsem si, jak důležité je propojit teorii s praxi, a získala jsem větší sebevědomí, otevřenost vůči světu a chuť dál se rozvíjet – profesně i osobně.
Jedním z největších přínosů stáže byli lidé, které jsem tam poznala. Moje spolubydlící z Thajska byla neuvěřitelně milá a starostlivá a neustále vařila výhradně thajské jídlo, které nádherně vonělo po celém pokoji. Byla to ta nejlepší spolubydlící, jakou jsem kdy měla.
Hodně času jsem trávila se stážisty z MEF univerzity, se kterými jsem sdílela kancelář. Společně jsme chodili na obědy do menzy, kde jsme si nejen pochutnávali, ale i povídali o všem možném. Byli mezi nimi studenti z Brazílie, Thajska a Ekvádoru.
Se studentem z Brazílie jsem nakonec trávila nejvíce času – naše rozhovory byly vždy příjemné, otevřené a inspirativní. Slečna z Ekvádoru byla pozitivní a usměvavá, vždy ochotná naslouchat. A stážista z Thajska byl velký vtipálek a zároveň gentleman, se kterým byla vždy zábava.
Měla jsem obrovské štěstí na úžasné lidi. Bez nich by to nebylo ono. Vytvořili jsme přátelství, která přesahují hranice států, a věřím, že mnohá z nich přetrvají i dlouho po skončení stáže. Spoustu přátel jsem namotivovala k návštěvě historické Prahy a už teď vím, že se s některými z nich znovu potkám.
Soužití s lidmi z různých zemí mě naučilo toleranci, otevřenosti a vděčnosti. Zjistila jsem, že každá země má své starosti a že mohu být vděčná za to, odkud pocházím. Spoustu lidí, se kterými mě původně nic nespojovalo, teď pojí přátelství – otevřeli jsme si srdce i obzory. Všichni byli neskutečně milí, upřímní a ochotní pomoct. To je něco, co mi někdy v Česku chybí.
Celkově hodnotím stáž jako výjimečnou životní zkušenost. IAESTE mi umožnilo prožít léto, na které budu dlouho vzpomínat. Získala jsem nové přátele, profesní dovednosti, kulturní rozhled i osobní jistotu.
Stáž v Istanbulu pro mě nebyla jen pracovní zkušeností – byla to životní etapa, která mě hluboce ovlivnila. Marketingu bych se chtěla věnovat i nadále, protože je to rozmanitá oblast, která propojuje kreativitu, analytické myšlení i práci s lidmi. Doufám, že mi zkušenosti ze stáže pomohou v dalším profesním směřování.
Práci v zahraničí bych si určitě ráda zopakovala. Byla to cenná a inspirativní zkušenost, která mi ukázala, že svět je mnohem otevřenější, než si často myslíme. Ráda bych někdy odjela na delší dobu, poznávat nové kultury, učit se jiným způsobům života a rozšiřovat si profesní obzory.
Můj tip pro budoucí stážisty je jednoduchý – nebát se! Všechno se dá zvládnout. Já sama jsem měla kolem sebe spoustu lidí, kteří mi byli ochotni pomoct – ať už prakticky, nebo jen lidsky.
Po návratu domů to nebylo jednoduché. Chyběli mi moji kamarádi, každodenní společné chvíle i kouzelný Istanbul, který mě naprosto uchvátil. Dnes mi to připadá, jako by ten měsíc a půl byl jen krásný sen – ale byl skutečný a navždy zůstane součástí mě.
Děkuji IAESTE za tuto příležitost. Byla to cesta, která mě posunula dál – profesně, osobně i lidsky.
Nicola Nagyová
